Uspesne jsme dorazili dodavkou, ktera nas vyzvedla primo u guesthousu do mista nasi posledni zastavky - primorskeho Sihanoukville. Mesto je to vyhlasene jak mezi Kambodzany, tak mezi cizinci hlavne diky pisecnym plazim... Protoze jsme meli radeji jeden den rezervu, ktera nakonec nebude potreba, budeme se tu slunit a travit cas az do 2.11., kdy se presuneme do Bangkoku. Dokonce jede primy autobus, sice pres deset hodin, ale az na misto. Oproti pruvodci je proste vsechno jinak a Kambodza je mnohem dal.
A co ted delame? Popravde trosku se nudime...:] Dneska rano jsme jeli do mesta na trh koupit mi zabky, protoze me opusteji boty. Honza si koupil taky jedny a pak jsme jako spravne vymodeni plazovi lidi vyrazili chytat bronz. Lehli jsme na prvni lehatka, dali jsme si k obedu smes krevet, olihni a ryb [po mesici hranolky, lahoda :]] a pak uz se jen otaceli nekdy po smeru hodinovych rucicek, nekdy proti :]. Obcas jsme to prolozili smocenim v teplem Thajskem zalivu mezi oblecenymi Kambodzany [ano, ani u more se nesvlekaji do plavek, nekteri maji dokonce mikiny s koziskem, my jsme pro ne velci exoti a dokonce jsme pristihli jednoho Kambodzana, jak si me tajne foti]. Po setmeni jsme obesli nejblizsi okoli bungalovu, ve kterych bydlime [jde se po silnici a hotel strida hotel, restaurace restauraci...]
Zitra a pozitri to bude vypadat asi stejne.
Jooo, a dekujeme za vsechny prispevky - radi to cteme :]
31. října 2009
29. října 2009
29.10.09 - okoli Kampotu
V 5 zacne kokrhat kohout a ja od te doby nezaberu. Pak se nas bude snazit pruvodce Liska [podoba s nasim hercem] nekolikrat zabit. Ale pekne poporade... :]
1. Dovezl nas do ohromnych krasovych jeskyni, kde nas nechal napospas zvidavym neposednym detem. Ty nas tahaly kluzkymi chidbami a splhaly s nami po mokrych stenach nad bezednymi strzemi. Jisteni jsme byli pouze lijanami visicimi odnekud zeshora z korun stromu, kde se nam chechtaly opice. K tomu vsemu jsme celili utokum netopyru. Pak jeste slonu, krav, krokodylu a zelv - nastesti jen kamennych utvorenych vodou a vapencem.
2. Zbesilou jizdou na motorce nas prevezl k chramu, kde se konala jakasi pout. Za drobny peniz, kdy nam pozehnali a pokusili se o spolecnou modlitbu, nas zavedli do ohromneho stanu ke stolu, kde hodovaly davy lidi. Posadili nas k dalsim 4 teenagerum a cpali nas vsim na stole. Prazene rybicky, curry omacka s rybou a kokosovym mlekem, polevka z holoubat a spousta dalsich dobrutek, u kterych ani nevim, z ceho byly a snad ani radsi nechci vedet.
3. Lisku po tomto vytecnem obzerstvi nenapadlo nic jineho nez mne unest a zavlect na ruske kolo. Kdyby vic fouklo, tak se cela svarena konstrukce zajiste slozi, ale Kambodzane na atrakci pohanene motorem z torza auta dokazou narvat asi 40-50 lidi. Doma nikdy [!] na takovyhle
blbosti nelezu, tak nevi, co to do me vjelo. Muj obed malem spatril svetlo sveta znovu.
4. Po pozorovani pruvodu kolem chramu vyprsel cas vyletu a tak jsme se vraceli do Kampotu. To by ale nebyl nas Liska, aby prudce nestrhnul riditka na polni cestu a nezakricel "SWIMMING". A jelo se koupat. Po vzoru mistnich jsem zahucel do vod prehrady v obleceni. Verka se nam jen smala ze brehu, jak celi promaceni skotacime v pulmetrove hloubce.
Co jsem se zatim dozvedeli...
Troska zemedelstvi pro zacatek, aneb co nam rekli nasi pruvodci :]
- papaja se sklizi po cely rok, zatimco mango pry jen v breznu a v dubnu
- na jedne vetvi bananovniku muze byt az 1000 bananu
- jednou z nejvynosnejsich oblasti v zemedelstvi je pestovani kavy - za 1 kg dostane farmar az 5 dolaru, vyhlasena kava se pestuje ve vychodnich provinciich Mondulkiri a Ratanakiri
- nepritomnost chmele nahrazuje pri vyrobe piva fikana palma s malymi plody, ktere se susi na slunci a pak prodavaji pivovarum. Nejlepsi vykupni ceny jsou v hlavnim meste.
- ryze zraje 4 mesice, na severu zeme 2x rocne, na jihu jen jednou za rok - voda mimo obdobi destu je slana a pestovat se neda. Pokud pole zalije voda, ryze se "utopi" a musi se rychle vysadit nova. Existuje odruda, ktera dozrava behem 2 mesicu. Ryze je behem zrani zelena, pri dozravani miva klasy a zloutne.
- behem vlady rudych khmeru lide vsechnu vypestovanou ryzi odevzdavali, sami jedli brambory [kdyz se jim povedlo nejake najit]
- mimo jine tu pestuji zeli, okurky, rajcata...
Trochu o lidech...
- kamkoli se hneme, vsude na nas volaji "hello". V okoli Angkoru u toho maji natazenou ruku a prosi o dolar nebo o bonbon, v ostatnich castech zeme jsou jen stastni, kdyz odpovime nebo take zamavame. Vyrostci porvavaji "hello" ze srandy a nas pruvodcem jim se smichem odpovida "fuck you" :] V mensich mestech se nam stava, ze na nas lidi koukaji s otverenou pusou, holky zkoumaji, co mam na sobe, chlapi obdivuji Honzuv plnovous :]
- divky se vdavaji kolem 18-20, cinanky zijici v Kambodzi kolem 15 - je u nich zvykem mit cca 5 deti a tak museji zacit vcas :] Snatky jsou domluvene rodici.
- Kambodzane jsou hinduiste, buddhiste nebo animisti, cinska mensina je muslimska
- zakladnim dopravnim prostedkem pro celou rodinu je motorka - za riditka nasedne otec, pred sebe si soupne jedno dite, za nej si sednou dalsi dve a matka, nekdy se vejde i babicka :] Na motorkach vozi i miminka a vypada, ze je to pro ne strasne pohodlne... To se o nas rict neda - po jednom dnu stravenem na motorce ve trech jsme meli zadky na maderu :]
- ji se zasadne na ulici, doma se moc nevari. Snida se polivka, k obedu ryze nebo nudle, k veceri taky
- existuji tu pekarny! a je to boziii. Vetsina peciva obsahuje kokos nebo banan nebo oboji a je to moc dobry.
- taky si tu na sve prijdou milovnici knedliku - vsude na ulici postavaji pojizdne voziky s knedliky plnenymi masem se zeleninou a velkym hrncem, ve kterem v pare knedliky cerstve "spari" [jeste jsme neochutnali]
- stanky s obcerstvenim jsou vselijake - nektere delaji cerstve ovocne stavy, jine rychle nudle, jine smazene ryby nebo banany v testicku, dalsi plnene bagety... staci jen jit po ulici a vybrat si
- kdekoli jsme se zatim ptali na malarii, byli jsme ujisteni, ze v jejich regionu neni. Zvlastni - byli jsme na vychode, uprostred, na zapade, na severu i na jihu.. Tak proc je teda Kambodza vzdycky mezi staty s nejvetsim vyskytem malarie? :]
- ptali jsme se take na naslapne miny - i tady se nam vzdycky dostane zaporne odpovedi "miny a tady? ne, to ne, tady uz je cisto" Tak nevim :]
- papaja se sklizi po cely rok, zatimco mango pry jen v breznu a v dubnu
- na jedne vetvi bananovniku muze byt az 1000 bananu
- jednou z nejvynosnejsich oblasti v zemedelstvi je pestovani kavy - za 1 kg dostane farmar az 5 dolaru, vyhlasena kava se pestuje ve vychodnich provinciich Mondulkiri a Ratanakiri
- nepritomnost chmele nahrazuje pri vyrobe piva fikana palma s malymi plody, ktere se susi na slunci a pak prodavaji pivovarum. Nejlepsi vykupni ceny jsou v hlavnim meste.
- ryze zraje 4 mesice, na severu zeme 2x rocne, na jihu jen jednou za rok - voda mimo obdobi destu je slana a pestovat se neda. Pokud pole zalije voda, ryze se "utopi" a musi se rychle vysadit nova. Existuje odruda, ktera dozrava behem 2 mesicu. Ryze je behem zrani zelena, pri dozravani miva klasy a zloutne.
- behem vlady rudych khmeru lide vsechnu vypestovanou ryzi odevzdavali, sami jedli brambory [kdyz se jim povedlo nejake najit]
- mimo jine tu pestuji zeli, okurky, rajcata...
Trochu o lidech...
- kamkoli se hneme, vsude na nas volaji "hello". V okoli Angkoru u toho maji natazenou ruku a prosi o dolar nebo o bonbon, v ostatnich castech zeme jsou jen stastni, kdyz odpovime nebo take zamavame. Vyrostci porvavaji "hello" ze srandy a nas pruvodcem jim se smichem odpovida "fuck you" :] V mensich mestech se nam stava, ze na nas lidi koukaji s otverenou pusou, holky zkoumaji, co mam na sobe, chlapi obdivuji Honzuv plnovous :]
- divky se vdavaji kolem 18-20, cinanky zijici v Kambodzi kolem 15 - je u nich zvykem mit cca 5 deti a tak museji zacit vcas :] Snatky jsou domluvene rodici.
- Kambodzane jsou hinduiste, buddhiste nebo animisti, cinska mensina je muslimska
- zakladnim dopravnim prostedkem pro celou rodinu je motorka - za riditka nasedne otec, pred sebe si soupne jedno dite, za nej si sednou dalsi dve a matka, nekdy se vejde i babicka :] Na motorkach vozi i miminka a vypada, ze je to pro ne strasne pohodlne... To se o nas rict neda - po jednom dnu stravenem na motorce ve trech jsme meli zadky na maderu :]
- ji se zasadne na ulici, doma se moc nevari. Snida se polivka, k obedu ryze nebo nudle, k veceri taky
- existuji tu pekarny! a je to boziii. Vetsina peciva obsahuje kokos nebo banan nebo oboji a je to moc dobry.
- taky si tu na sve prijdou milovnici knedliku - vsude na ulici postavaji pojizdne voziky s knedliky plnenymi masem se zeleninou a velkym hrncem, ve kterem v pare knedliky cerstve "spari" [jeste jsme neochutnali]
- stanky s obcerstvenim jsou vselijake - nektere delaji cerstve ovocne stavy, jine rychle nudle, jine smazene ryby nebo banany v testicku, dalsi plnene bagety... staci jen jit po ulici a vybrat si
- kdekoli jsme se zatim ptali na malarii, byli jsme ujisteni, ze v jejich regionu neni. Zvlastni - byli jsme na vychode, uprostred, na zapade, na severu i na jihu.. Tak proc je teda Kambodza vzdycky mezi staty s nejvetsim vyskytem malarie? :]
- ptali jsme se take na naslapne miny - i tady se nam vzdycky dostane zaporne odpovedi "miny a tady? ne, to ne, tady uz je cisto" Tak nevim :]
28.10.09 - Narodni park Bokor
Diky mymu povalovani nasedame pozde do terenni Toyoty, kde na nas ceka nas pruvodce a 2 Britove s 1 Britkou, ktere rikame Kacena [Katherine]. Za mestem odbocujeme na znacne ponicenou cestu. Z ni musime sjet a pokracovat potokem, protoze diry jsou fakt mega. V Kambodze chapu pouziti velkych terennich aut na rozdil od Cech, kde temito snad opravdu jezdi jen panove, co si potrebuji kompenzovat chatrny vzrust jejich prirozeni. Doskaceme na planinu a dal uz pokracujeme pesky. Zastavujeme se pouze u vstupu do narodniho parku, kde vyrizujeme formality a je nam prirazen samopalem ozbrojeny strazce.
Cesticka zacina prudce stoupat, jen co se vnori do pralesa. Pekne to klouze, z nas lije, vzduch je tezky, horky a vlhky. No parada, takhle pujdeme jeste 2.5 hodiny nahoru a srejna cesta nas ceka zpet. Nastesti se zastavujeme u chladiveho vodopadu. Po zivotadarnem osvezeni stoupame mezi lijanami, obrimi stromy vzhuru. Kolem nas vriskaji ptaci a poletuji velikansti motyli. Nebyt toho dusna, tak to je krasny :]
Vyskrabali jsme se na sirokou cestu, ktera se za par let zmeni v silnici. Ted je z casti neprujezdna, proto si turiste priplaceji za vyse uvedeny track. Prijizdi pro nas osobak - rozhrkana Toyota [buh
vi, jak se sem dostala :]] a 6 se nas do ni nasklada jedna basen. Pomalinku se dohrkame k byvalemu kralovskemu letnimu sidlu a pokracujeme asi hodinu dal na vrsek pohori.
Dorazime k "mestu duchu". Stoji tu kostel, hotel, kasino a nekolikzricenin domku. Vse opustene, zchatrale a porostle cervenym
lisejnikem. Poprve byly tyto budovy opusteny za 2. svetove valky, podruhe pri sarvatkach Vietnamcu a Rudych Khmeru. Nas pruvodce nas seznamuje s chmurnou historii a odvazi i na misto, kde fanaticti komuniste shazovali lidi z utesu do ohromne hloubky s dzungli kdesi dole v mlze pod nami. Za dob fungovani kasina byl utes hojne vyuzivan take nestastniky, co zbankrotovali. I v dnesni dobe vsak zde skacou milenci, jimz rodiny nepovoli snatek.
Pokracujeme na staveniste, kde do 15ti let vyroste ohromny 5ti hvezdickovy hotel s mohutnym zazemim, 650ti pokoji a golfovym hristem.
Chcete-li zazit genius loci, navstivte Bokor vcas!
27. října 2009
27.10.09 - Kampot
Autobusem jsme prijeli do mesta Kampot, ubytovali se a rovnou vyrazili s klukem, co pracuje pro guesthouse na motorce na vylet. Zrovna jsme se vratili, tak musim zazitky z teto duchovne-agroturisticke vypravy zaznamenat.
Nejdriv jsme vyrazili za mesto po typickych vymolovitych cervenych kambodzskych cestach az k Pyramid mountain (Pyramidova hora). V nejvetsim horku (cca 30 °C) a pekelnym vlhku jsme se jali stoupat na kuzelovitou horu sopecneho puvodu. Na jejim vrcholu ve stinu papayovych palmicek stal plechovy pristresek, ve kterem zila svata zena (84 let). Toho casu lezela v posteli, nemocna chrchlala a cosi zvatlala. Jinak 3x denne schazi z hory, obchazi lidi, kterym zehna, modli se s nimi, vyhani duchy z jejich obydli. Obcas lide stoupaji do ohromnyho krpalu za ni. Obhlidli jsme jeji pristresek, svatou jeskyni, pojedli papaju a zacali sestupovat.
Po ceste zpet jsme zastavovali a dozvedeli se spoustu zajimavych veci. Ryze se pestuje 4 mesice (v pripade zaplav je tu k dispozici dvoumesicni rychlokvaska), pivo se vyrabi ze susenych plodu palmy, taky jsme si osvetlili vyrobu cukru z cukrove palmy. Verka dala skoleni o komunizmu v CSSR a typek naopak poucil nas o rezimu Rudych Khmeru.
Spestrenim na zaver byla zastavka v hospudce u cesty, kde prave probihaly souboje rybicek :) Kolem stolu s lahvi se dvema rybkami sedel hloucek lidi, kteri sazeli na sve favority. Prohraje rybka, jez zacne utikat pred silnejsi. Jen zridkakdy je ryba zabita. Majitel hospudky a zaroven vitezne rybicky se nam nakonec pochlubil svou "staji". Velice poucne a zabavne :)
26.10.09 - Rabbit Island
Po ranu nas nabira tuk tuk a vyrazime do pristaviste, odkud se vudavame na nedaleky ostruvek Rabbit Island. Na nasi barce se uz koliba ctverice australskych hrosiku (rozumnej - faaakt tlustych teenageru). Snad se s nami to chatrne plavidlo nepotopi. Po ceste zacina prset a kdyz zakotvime, presouvame se pod strisku hospudky na ostrove. No rychle to moc nejde, protoze spekouni nemuzou delat rychle pohyby a je to sranda pozorovat, jak jsou nemotorni.
Asi dve hodiny sedime pod strechou a smejeme se vydarenemu vyletu na tropicky ostrov. Nastesti prestava prset a muzeme se projit po plazi ve stinu palem, omyvane krasnym teplym morem. Zevlujeme a hrosicu se pecou a nebavi je to, tak odjizdime o 2 hodiny driv, nez bylo v planu.
Vecer se jdem projit a kolem nas se prohanej po vetvich opice...
25.10.09 - Kep
Opoustime PP a prejizdime na jih k mori do mestecka Kep. Lije, jako z konve, tak se ubytovavame v prvnim guesthousu, co vidime. Kdyz trochu prestane, tak se vydavame na pruzkum okoli. Dosli jsme na vyhlaseny krabi trh. V restauraci si davame veceri. Ohromne krevety s citronovou travou (mnam) a kraby na mistnim zelenem pepri (mlask). Po gurmanske veceri se vracime do guesthousu a zmokneme na kost.
24.10.09 - Phnom Penh
Prejeli jsme z Kratie do PP. V obchode se potkavame s Kambodzanem a jeho rodinou. On studoval na Slovensku ve Zvolenu, tak si s nami cely stastny povida slovensky. Pobavilo.
23. října 2009
Hygiena a WC :]
Kambodza je pro nas civilizovanejsi nez varuje pruvodce a to i v oblastech, kam turisti moc nejezdi. Sprcha je zasadne studena, coz je pri mistnich teplotach celkem prijemne ["bolelo" to jen na horach:]], proud mirny :] WC uplne v pohode, klasika... jen pri zastavovani na curacich zastavkach je to vestinou na turka a dost kekel... vedle wc byva ona popisovana zdena nadrz s kyblikem, kterym se mistni omyvaji. Jime sice s mistnimi na trhu, ale vsechno zase vyzkouset nemusime a tak se drzime toaleniho papiru, co to jde :]
23.10.09 - Kratie
Brzy rano jsme se sbalili a vyrazili na delfiny do mesta Kratie, ktere lezi na ceste do Phnompenhu a k mori. Na misto jsme dorazili v devet rano, hned u zastavky nasli moc hezky ubytovani a shodou okolnosti tu potkali dve Australanky, ktere mirili take na Mekong. Najali jsme si spolecne tuktuk a jeli asi 15 km k pristavisti lodi a na hladinu reky. Urpostred nas pruvodce vypnul motor a po chvilce cekani se na hladine zacaly prohanet sladkovodni delfini Orcely, nadhera:] Pokouseli jsme se neco natocit nebo vyfotit, ale byl to boj - vzdycky se ozvalo zafuneni a clovek musel rychle hledat, odkud ten zvuk jde :]
Po navratu jsme se naobedvali a sli Honzulejsovi koupit novou ksiltovku :] sehnali jsme dokonce tu samou, slava :] Nakoupili jsme nejake ovoce a jizdenky a zitra hura opet do PhnomPenhu. Tam chceme jen prespat a jet k mori.
Po navratu jsme se naobedvali a sli Honzulejsovi koupit novou ksiltovku :] sehnali jsme dokonce tu samou, slava :] Nakoupili jsme nejake ovoce a jizdenky a zitra hura opet do PhnomPenhu. Tam chceme jen prespat a jet k mori.
22.10.09 - presun na sever
V Sen Monoromu nam pruvodce rekl, ze do Ban Lungu se primou cestou dostaneme jen stezi a tak jsme se rozhodli mesto s udajne krasnym jezerem vynechat. Misto toho jsme si nechali objednat dodavku do meho oblibeneho Snoulu, kde se tak rada valim v prachu :] Tentokrat vsak neprijela dodavka, ale dzip. Po prvotni radosti nam usmev trochu ztuhnul, kdyz jsme se meli napresovat na jednu predni sedacku... nezbylo nez abych sedela s radici pakou narvanou do boku nohy [dvojka zaradit jeste sla, pri razeni ctyrky jsem musela spolupracovat :]] Celou dobu jsem sedela jeste na jedne pace, ktera pro me nejdriv byla zahadou... Tu jsem rozlustila, kdyz jsme zahuceli do prvniho bahna - prepinal se diky ni nahon na vsechna 4 kola...a to teprve zacaly prostocviky :] ridic i dalsi 4 lidi sedici za nami se mohli potrhat, kdyz jsem se vypinala ke stropu ;]
Ve Snoulu jsme jeste jednou ocenili krasy hor - teploty tam byly jako u nas v lete, takze pro nas paradni, i kdyz rano pri odjezdu jsme videli Kambodzanku v kozichu :] Nebyly tam k videni jinde vsudypritomne domky na kulech cekajici velkou vodu, ale vsechny domy byly zdene a mely bytelna sklenena okna, na prikryti jsme dostali teplou deke :]
Ve Snoulu jsme presedli na autobus s rozbitou klimatizaci a tim dojeli na sever do Stung Trengu=konec sveta. Puvodne jsme se mirili podivat se na sladkovodni delfiny, ale pri cene 90 dolaru jsme se rozhodli, ze se nakonec stavime v Kratii cestou na jih, kde je to vyrazne levnejsi. Na sever jsme tedy nakonec jeli jen do bankomatu ;] Aby se nereklo, tak jsem si vyfotila dominantu mesta podle pruvodce - sochu ryby... :] no proste, jak rikam - konec sveta :]
Ve Snoulu jsme jeste jednou ocenili krasy hor - teploty tam byly jako u nas v lete, takze pro nas paradni, i kdyz rano pri odjezdu jsme videli Kambodzanku v kozichu :] Nebyly tam k videni jinde vsudypritomne domky na kulech cekajici velkou vodu, ale vsechny domy byly zdene a mely bytelna sklenena okna, na prikryti jsme dostali teplou deke :]
Ve Snoulu jsme presedli na autobus s rozbitou klimatizaci a tim dojeli na sever do Stung Trengu=konec sveta. Puvodne jsme se mirili podivat se na sladkovodni delfiny, ale pri cene 90 dolaru jsme se rozhodli, ze se nakonec stavime v Kratii cestou na jih, kde je to vyrazne levnejsi. Na sever jsme tedy nakonec jeli jen do bankomatu ;] Aby se nereklo, tak jsem si vyfotila dominantu mesta podle pruvodce - sochu ryby... :] no proste, jak rikam - konec sveta :]
21.10.09 - Okoli Sen Monorom
Na dnesni den jsme si naplanovali prozkoumat okoli tohoto horskeho mestecka.
Posnidali jsme rozpecenou bagetu naplnenou rybim masem a nalozenou zeleninou - skevle dedictvi francouzskych kolonizatoru. Nasedli jsme s nasimi pruvodci na motorky a vyrazili. Nejprve nas zavezli k vodopadu, kde jsme se vystridali se skupinkou mnichu, kteri tam byli na vylete stejne jako my. Pote jsme vyrazili smerem k horske vesnicce, kde ziji puvodni domorodci. Jeste pred 2oti lety zili tradicnim zivotem ve svych chysich, ale ted uz se zaclenili do bezneho zivota a jsou urcite celi nadseni z toho, jak se na ne jezdi koukat turiste.
Odpoledne odjizdime na prskoetech navstivit plantaze. Po boku tu pestuji kavu, ktera je nejvynosnejsi, pepr, durian, avokado, mango a limetky. Prodiranim a zdalo se mi i bloudenim mezi kavovymi stromky jsme na sebe sklepli pekny hejno dost vlkych zravych mravencu. Zacal tanec, ktery prisel nasim pruvodcum, narozdil od nas k popukani vtipny.
Loucime se s plantazemi a vyrazime s vetrem ve vlasech (potoze mi to sfouklo ksiltovku a nekolik marnych pokusu zastavit myho sofera vyvolalo jen mruceni a vesely usmev) dal.
Vystoupame na kopec, odkud se nam otevre pohled na siroke okoli Mondulkiri. Na uplnem vrcholu stoj svatynka, kam nosi lide ryzi a jidlo, zapichuji vonne tycinky a modli se. Pokracujeme dal prez kamenolom azna dalsi opec, odkud se nam naskyta pohled na krajinu az k obzoru porostlou nepropustnou dzungli. A tam za ni na severu je nekde Stung Treng, kam mame namireno zitra.
20.10.09 - Vylet na slonech
Vstavame a pred nasim guesthousem na nas jiz ceka nas pruvodce, co si necha rikat Tree. Spolu s jeho kamosem nas odvazi na motorkach asi 10 Km za mesto.
Zastavujeme u dvou chysi pod palmami, kde se pan s pani splhaji na mohutnou slonii. Za par okamziku majestatne prichazi nas samecek. To ze je samec si potvrdime na konci vyletu, kdyz spusti svyho faaaaaakt velikyho ... prirozeni.
Nasedame do malych proutenych kosu slonovi na zaad. Do zadku nas tlaci jen zlehka molitanem obalene prkno a pooommmaaalymi rozvaznymi kroky vyrazime nejprve po ceste a pak trada di oralesa. Na pocatku jdeme jeste kolem plantazi, ale pak se uz porost zveda v mohutne stromy. Tlustokozec pod nami co chvili odbozue z pesiny a svym chobotem smatra p cemkoli k snedku. Nejvic mu vsak chutna bambus. Chobotem je schopny vyrvat i strom v prumetu kmenu cca 10 cm. Nas slonoridic ohromny kolos pobizi ruznym mrucenim a kdyz neposlucha, tak ho flakne asi metrovou tyckou mezi oci. Silou pri tom vubec nesetri :(
Po 2,5 hodinach kymaceni se v kosiku uz jsme znacne otlaceni a rozlamani. Uz nevime, jak se skrcit, ale nasetsti zastavujeme. Sestupujee ze hrbetu slona a jdem pesnou k vodopadu na rece, kterou jsme estou nkolikrat brodili. Tam si davame neco snedku a chladime se.
Zaaclo prset a cekame , nez k nam dovedou slony, ktere zaparkovali kousek po proudu. Lijak je to solidni, ale asi po 20ti minutach je po vsem, tak nastupujeme na nase chobotnate dopravni prostredky a vracime se zpet k jejich domovu.
Cetli jsme, ze v Thaisku provozuji podobne jizdy, ale na vyrazne pohodlnejsich sedatkach. Zazitek to byl uzasnej, ale tlacit se cely den v kosi 1 x 0,5 metru v tom vlhku a horku...no priste si to necham ujit.
19.10.09 - Cesta na vychod - Sen Monorom
Brzy rano nas vyzvedla sberna dodavka u hostelu a odvezla nas na autobusak. Nasedli jsme do preklimatizovanyho autobusu a vydali se smerem na Snoul. Asi po 1,5 byla curaci pauza. Ja byl rad, protoze jsem v autobuse mrznul. Nechapu mistni, ze to snasej, mel jsem na kolenou navleceny cepice a v mikine skoro klepal zubama. U stanku se smacenymi ptacatky, tarantulemi, kobylkami a brouky jsme se seznamili s kambodzskou holkou, co s nami cestovala do Kratie. Prijemne jsme pokecali o Kambodze a na revanz o Cechach. Autobus se dal rozjel, kohame se krajinou, zatimco rodinka s urvanym miminem spokojene pochrupuje tarantule a asi v jednu vystupujeme ve Snoulu. Nastesti nam nase znamazaridila typka, co nam zjisti cestu do Sen Monoromu. Nebyt nasi kamosky, nevim co bychom si pocali,Anglictinou tu moc nevladli. Dohodli jsme se s usmudlanym machyrkem na motorce, ze nas hodi k mistu, odkud jezdi dodavky na vychod. Slozite jsme nasedli s batohama nas kutr a jen, co jsme se rozjeli, zacal brzdit, ze jsme na miste. Pri slezani ze skutru Verka zpusobila pozdvizeni celemu nastoupenemu Snoulu. Kdyz ladne prehazovala nozku zabalancovalaa jen marne lapala po me pomocne tuce a sesunula se pod karku parkujici pobliz. Mezi tim sejmula male dite. Ja jen stal a nevedel, koho driv sbirat.
Nas sofer skokem pred rozjetou dodavku zastavil vuz a dojednal pro nas cestu. Jestli cestou v dodavce na lod jsme se citili, ja sardinky v plechovce, tak ted jsme byli velrybami. Po strechu narvany cuz s osazenstvem ruzneho veku od mimin po starce se dvema bilejma tlamkama na palube se rozjel rozbitou cestou. Ta se postupne zhorsovala. Vymoly velikosti krateru byly castejsi a cim dal vetsi, ale nas ridic si pocinal mistrne. Chvilemi byl i asfalt, ale jen kousek. Pak cesta zaplula do dzungle a to uz bylo zs sama dira, luze, blato. Ani jednou jsme nemuseli tlacit, ridic si vedl fakt zkusene. Chlapek vedle me jen zamumlal, ze dnes mame stesti, ze to ubiha, jinak cestas do Sen Monoromu trva treba 9 hodin.
Mezi tim se raz krajiny zmenil, dzungle zcela ustoupila hornatemu terenu s borovicemi porostlymi pahorky. Vyhled siroko daleko, skoro Jizerky. Po neuveritelnych 3 hodinach sezeni na pul zadku jsme dorazili do S.M. Nase nejcernejsi predstavy o par chysich nekde vedle stoky nasetsti zustali nenaplneny. Upravene, temer evropske domkypodel cestybudi dojem letoviska. Krasa, cistota, prijemni lide. Bydlime ve vile z dob francouzske kolonizace (aspon tak vypada). Ted usineame po vyborne veceri pod moskytierou a tesime se na zitrejsi vylet na slonim hrbete...
Nas sofer skokem pred rozjetou dodavku zastavil vuz a dojednal pro nas cestu. Jestli cestou v dodavce na lod jsme se citili, ja sardinky v plechovce, tak ted jsme byli velrybami. Po strechu narvany cuz s osazenstvem ruzneho veku od mimin po starce se dvema bilejma tlamkama na palube se rozjel rozbitou cestou. Ta se postupne zhorsovala. Vymoly velikosti krateru byly castejsi a cim dal vetsi, ale nas ridic si pocinal mistrne. Chvilemi byl i asfalt, ale jen kousek. Pak cesta zaplula do dzungle a to uz bylo zs sama dira, luze, blato. Ani jednou jsme nemuseli tlacit, ridic si vedl fakt zkusene. Chlapek vedle me jen zamumlal, ze dnes mame stesti, ze to ubiha, jinak cestas do Sen Monoromu trva treba 9 hodin.
Mezi tim se raz krajiny zmenil, dzungle zcela ustoupila hornatemu terenu s borovicemi porostlymi pahorky. Vyhled siroko daleko, skoro Jizerky. Po neuveritelnych 3 hodinach sezeni na pul zadku jsme dorazili do S.M. Nase nejcernejsi predstavy o par chysich nekde vedle stoky nasetsti zustali nenaplneny. Upravene, temer evropske domkypodel cestybudi dojem letoviska. Krasa, cistota, prijemni lide. Bydlime ve vile z dob francouzske kolonizace (aspon tak vypada). Ted usineame po vyborne veceri pod moskytierou a tesime se na zitrejsi vylet na slonim hrbete...
18. října 2009
18.10. - Phnompenh
Vcera vecer jsme na vykachlickovanem pokoji bez oken chytli nejaky chmury a stesky po cechach a klidne i po ty kalamite v Liberci... [copak asi dela nase lednicka a mrazak, doufam, ze Lucka s Petrem brzy vyrazi na bezky a zachrani situaci :]] Centrum Phnompenhu nas uplne ubilo... Po ceste na lodi mame spaleny obliceje, malo jsme mazali :[. Mesto je navic fakt megarusny a uplne cloveka zavali.
Dneska uz bylo vsechno prijemnejsi, i kdyz jak se to vezme. Vyrazili jsme po stopach rudych Khmeru - tahle sebranka v cele s Pol Potem chtela v sedmdesatych letech v Kambodzi nastolit "idealni komunismus". Spocivalo to v tom, ze obyvatelstvo z mest vyhostili do komun na venkov, vsechnu inteligence mucili a postupne vyvrazdili [inteligenci je mysleno i to, ze ma clovek bryle]. Pozice doktoru zastavali lidi, kteri prosli trimesicnim skolenim - skutecni doktori byli totiz moc inteligentni a pro novy rezim nebezpecni. Lekem pak byla treba voda smichana s jakymkoli lekem... Celkem se Rudym Khmerum povedlo vyvrazdit skoro 2 miliony lidi [nikdo presne nevi].
Byli jsme se podivat ve veznici S-21, ktera vznikla na miste puvodni skoly a dnes je to muzeum genocidy. Ve ctyrech budovach rudi Khmerove mucili byvale pohlavary, dokotory, ucitele, pravniky, zeny s detmi... Potom je odvazeli na tzv. Killing Fields, masove hroby, asi 12 km za mesto. I tam jsme dneska vyrazili. Podivana opravdu strasliva. Navic tento hromadny hrob je jen jeden z asi 70 odkrytych po cele zemi, plno jich je jeste skryto. Za tri roky zemrelo jen v tehle veznici cca 20 000 lidi vcetne nekolika cizincu.
Po tragediich jsme se sli podivat na Kralovsky palac a Stribrnou pagodu a zlepsili jsme si naladu :] Zdobene palace, nadherna vyzdoba, orchideje v kvetinacich a kvetouci stromy, kraaasa!... Kousek u palace je pobrezi reky, kde prodavaji kvanta krasnych bilych a ruzovych lotosu, proste nadhera :]Nakonec jsme jeste zaskocili do supermarketu, abychom obhledli, jak se jmenuje vsechno to ovoce, ktere vidame na trzich, a abychom nakoupili nejaky proviant na zitrejsi cestu. Do mesta Sen Monorom, kam se chceme dostat, nejezdi zadne autobusy, tak se jen priblizime, jak to jen pujde, a na miste uvidime. Kdyz nebude sance se na jihovychod dostat [v obdobi destu, coz je ted, to nekdy nejde], prespime a druhy den vyrazime na sever.
Tot pro dnesek vse :]
17.10. - Tonle Sap
Angkorskych chrmu jsme se uz nabazili dost, tak si kupujeme listek na lod a vydvame se smer hlavni mesto Phnom Penh. V 6.30 stepujeme na predem domluvenem miste, kam zanedlouho prijizdi sberna dodavka smer pristav. Uz je plna, kdyz se do ni vmackavame, ale smich prejde, kdyz k nam na dalsi zastavce natlacej jeste 3 americky hrosiky. V aute pro cca 11 lidi se nas natrasa 18. uz horsi cesta projizdi mezi chatrcemi, az konecne spatrime jezero Tonle Sap. Klidne bych rekl more, voda az k obzoru, no s nasim Machacem se to neda srovnat.
Shazujeme batohy ze strechy a jdeme prez molo na lod. Nasledujeme nekolik turistu a sedame si na plechovou strechu. Po chvili odrazime od brehu a svistime si to s vetrem o zavod. Lod rozrazi ostruvky vodnich rostlin a my se kochame plovoucimi vesnicemi po obou stranach. Domky jsou na kulech asi 2m nad vodni hladinou a mezi nimi se pohybuji lide v slamacich na lodkach. Dokonce vidime celou skolu na kulech, to by clovek neveril, kde vsude se da bydlet a zit.
Za cca pet a pul hodiny dorazime do pristavu v Phnom Penhu. Nestacime se vzpamatovat a uz po nas jdou tuktukari. Jednomu podlehneme a za 1$ nas odvazi prelidnenymi ulickami do hostelu.
Na pokoji si nechavame bagaz a vyrazime do mesta. Kam se hrabe Bangkok, tohle je teprve blazinec. Auta, motorky, kola a tuktuky. Vsichni do toho troubej jak pominuti, jezdej v protismeru a do toho celkem smrad smogu.
Dorazime na velkou mestskou trznici, kde si po celem dni davame smes krevet a zeleniny s ryzi...snad to prezijeme bez ujmy. Jdeme si zjistit info na spinavy autobusak a pomalu se kolem kralovskeho palace a "klidnejsimi" postranimi ulickami vracime na vykachlickovany pokoj ... bez oken. Celkem deprese a uz se tesime na zitra ven a pak hura pryc z tohodle blazince.
16. října 2009
Zakladni malickosti
Musime se podelit jeste o zakladni info... Den mame stejny jen +5 hodin. Slunce zapada v sest vecer, v kolik svita, bohuzel netusime :] - drzime totiz nas standard a vstavame v osm [vcera dokonce v 11, v noci to bylo desivy - dusno, hlucny lidi v hotelu a tak...]. Podle pruvodce by to melo byt kolem seste. Zitra mame koupeny listek na lod do PhnomPenhu, odjezd je v 6.30, tak to treba odhalime :]
Ceny jsou pratelske, pujceni kola na cely den 1$, nejlevnejsi jidlo 1$, no, vlastne by se dalo asi vsechno poridit za jeden dolar, ale rozhodne to jde i za min. Cena lodi zitra 33$ - ve srovnani s autobusem 4.5$ megacena, ale zas ten zazitek, ze jo :] Ceny autobusu vetsinou odpovidaji hodina cesty=1$, prekvapive :]
Na ulici je hlucno a prasno, na trhu smradlavo - prodavaji tu ovoce, zeleninu, ale i maso, vsechno v tech vedrech. Ale aspon je na co koukat. Ze zvirat se zuzitkuje vsechno, takze cestou k hotelu kolem nas visi uzena kurata, vali se drztky a praseci rypacky :]
Vypada to, ze jsme jedini bili tvare, ktery chodi po meste pesky. Ze vsech stran na nas volaji nabidky tuktuku a motorek, i kdyz jdeme jen kolem trhu a pres centrum...
pripadne dotazy sem, radi odpovime :]
Ceny jsou pratelske, pujceni kola na cely den 1$, nejlevnejsi jidlo 1$, no, vlastne by se dalo asi vsechno poridit za jeden dolar, ale rozhodne to jde i za min. Cena lodi zitra 33$ - ve srovnani s autobusem 4.5$ megacena, ale zas ten zazitek, ze jo :] Ceny autobusu vetsinou odpovidaji hodina cesty=1$, prekvapive :]
Na ulici je hlucno a prasno, na trhu smradlavo - prodavaji tu ovoce, zeleninu, ale i maso, vsechno v tech vedrech. Ale aspon je na co koukat. Ze zvirat se zuzitkuje vsechno, takze cestou k hotelu kolem nas visi uzena kurata, vali se drztky a praseci rypacky :]
Vypada to, ze jsme jedini bili tvare, ktery chodi po meste pesky. Ze vsech stran na nas volaji nabidky tuktuku a motorek, i kdyz jdeme jen kolem trhu a pres centrum...
pripadne dotazy sem, radi odpovime :]
16.10.09 - Siem Reap
Ubytovavi jsme v celkem prijemnem hostelu, kousek od rusneho centra Siem Reapu. Jen jedna neprijemna noc, kdy nejspis kvuli bource vypadla elektrika a nas pokoj se tu noc promenil v pretopeny dusny sklenik.
Nedaleky (cca 5km) Angkor jsme poprve navstivili tuktukem - motorkou pohanene vozitko. Dalsi dny uz jsme si nasli kamose, jenz nam pujcuje kola za 1$. Mimochodem hrozny herky a vedro, jake tu je, na pohodli neprida, ale za jizdy prijemne oviva vzduch.To, co my zvladli za tyden, bezny Amik sfoukne za 1-2 dny - proste si necha dovizt prdel k chramu, necha se vycvaknout a sup sup jedem dal a at to lita... Me zabrala prohlidka asi nejvetsiho chramu Angkor Wat pul dne a klido bych opustenymi chodbami bloudil do ted, protoze par reliefu akomnat jsem jeste nevyfotil z ty druhy strany :) Dost jsem se bal turistu, a asi to je vrcholicim obdobim destu a tim, ze jeste neni sezona, ale moc jich tu neni. Alespon ve vzdalenejsich chramech.
U kazdeho chramoveho komplexu stoji nekolik deti a trhovkyn a ty se vam snazi cokoli prodat. Nezbyva nam, nez se tomu uz jen smat.
Hodne me bavila navsteva chramu Bayon s ohromnymi tvaremi ve stenach a dzungli prorostly Ta Prohm, jehoz steny za leta obemknuly koreny Vlnovce petimuzneho. Je to pekne vysokej stromecek (az 70 m).
Vubec dzungle je krasna . Neprostupny mumraj krovi a stromu vsech barev, kvetu a vuni. Stovky vazek a ruzneho hmyzu, ohromni motyli. To vse propletene kalnymi rickami a oddelene ryzovymi poli. U cest se popasaji kravy a buvoli. V jednom lesiku u chramu se prohaneji opice. Pri prvnim setkani s nimi nepusobili vubec dojmem roztomilych zviratek, spis proradnych zlych potvor. Meli jsme docela strach.
Jeden den jsme si dali voraz od kultury a cely den se potloukali po meste. Zabloudili jsme do zivych a ne uz tolik turistickych casti. Veskery zivot probiha na ulici. V pruvodci jsme nenasli, ale uplne nahodou jsme obevili krokodyli farmu. Od malych "jesterek" az po 4 metrove macky. No nechtel bych mezi ne spadnout, kor kdyz na vas cumej s otevrenou tlamou a v tom ji s hlasitym klapnutim zavrou.
15. října 2009
12.-14.10.09 Siem Reap
V poslednich trech dnech jsme videli nejznamejsi chramy - pujcili jsme si na to bicykly u naseho dvorniho pujcovace [ja dostala luxusni ala panimama:]] a vyrazili do Angkoru. Protoze pocasi jsme malicko prechvalili a ted uz to tu pere jedna basen, kolo byla dobra volba - cesta ubiha, je malicko vetrno a vsichni Kambodzani se na nas smejou, kdyz s nima drandime po vymolech ve meste...
Probehlo taky prvni setkani s opicema - ja jsem z toho mela malem psotnik a ted z nich mam trochu respekt [ponauceni do budoucna - na opice, ktere se chystaji loupit vas batoh, se nedela "ksssc", vytaci je to do nepricetnosti, vrhnou se na vas a budou cenit zuby a jinak desit :]] dalsi smecku si honza fotil, ja stala v uctive vzdalenosti.
Pocasi, jak jsem naznacila, jsme malicko prechvalili - posledni dva dny jsou paraky jako blazen. Vcera vecer jsme si pochvalovali, jak skoro neprsi a tak jako trest od Visny prisla dneska v noci bourka, vypnuli proud a tim padem i vetraky a rano na posteli lezeli dva zpocenci, co se bali pohnout, aby nebylo jeste hur :]
Jime na ulici, a ty pitiiiicka... proste mnamka - vsechny mozny druhy koktejlu z mistniho ovoce asi za 10 Kc. Uz jsme ochutnali mangovy, ananasovy, i z durianu [mistni ovoce, vyhlasena delikatesa, ktera smrdi jako cert] a chystame se na dalsi. Nase streva zatim v pohode ;]
Pro Kmbodzany jsme chodici kasicky... kamkoli se hneme, slysim "heeeej, lejdiiii, banana for juu, lejdiii, ounly van dolaaar". Vsichni se chteji kamaradit a povidat si, ptaji se, odkud jsme a kolik ma nase zeme obyvatel... a vetsinou chteji na konci nejaky penize :] Na trhu se zatim bojime smlouvat, ale budeme se do toho muset oprit - vcera mi trhovkyne zlevnila klobouk ze sedmi dolaru na dva, takze by to melo jit :]
Fotky jsme zatim zadny nestahli, ale polepsime se :] V siem reapu budeme jeste zitra a v sobotu rano se presuneme do hlavniho mesta PhnomPenhu. Internet zatim vypada, ze nebude problem.
Probehlo taky prvni setkani s opicema - ja jsem z toho mela malem psotnik a ted z nich mam trochu respekt [ponauceni do budoucna - na opice, ktere se chystaji loupit vas batoh, se nedela "ksssc", vytaci je to do nepricetnosti, vrhnou se na vas a budou cenit zuby a jinak desit :]] dalsi smecku si honza fotil, ja stala v uctive vzdalenosti.
Pocasi, jak jsem naznacila, jsme malicko prechvalili - posledni dva dny jsou paraky jako blazen. Vcera vecer jsme si pochvalovali, jak skoro neprsi a tak jako trest od Visny prisla dneska v noci bourka, vypnuli proud a tim padem i vetraky a rano na posteli lezeli dva zpocenci, co se bali pohnout, aby nebylo jeste hur :]
Jime na ulici, a ty pitiiiicka... proste mnamka - vsechny mozny druhy koktejlu z mistniho ovoce asi za 10 Kc. Uz jsme ochutnali mangovy, ananasovy, i z durianu [mistni ovoce, vyhlasena delikatesa, ktera smrdi jako cert] a chystame se na dalsi. Nase streva zatim v pohode ;]
Pro Kmbodzany jsme chodici kasicky... kamkoli se hneme, slysim "heeeej, lejdiiii, banana for juu, lejdiii, ounly van dolaaar". Vsichni se chteji kamaradit a povidat si, ptaji se, odkud jsme a kolik ma nase zeme obyvatel... a vetsinou chteji na konci nejaky penize :] Na trhu se zatim bojime smlouvat, ale budeme se do toho muset oprit - vcera mi trhovkyne zlevnila klobouk ze sedmi dolaru na dva, takze by to melo jit :]
Fotky jsme zatim zadny nestahli, ale polepsime se :] V siem reapu budeme jeste zitra a v sobotu rano se presuneme do hlavniho mesta PhnomPenhu. Internet zatim vypada, ze nebude problem.
11. října 2009
11.10. - Prijezd do Kambodzi
V 9.30 nas odvazi celkem luxusni bus z Bangkoku do Kambodzi. Trochu jsme se cestou dospali, protoze noc v hostelu byla rusna. Diskoska pod oknem spouperila s vetrakem, kdo nas bude vice rusit v upocenem spanku.
Autobus nas vysadil v Arayaprathetu ve 14.30 a chyba nejspis byla nasednout hned do prvniho tuktuku (motorova trikolka s ridicem). Ten nas zavezl na jakysi konzulat se kterym byl nejspis domluven a nedalo se delat jinak, nez viza poridit a to za cenu asi o 7$ drazsi. Holt jsme tedy usmevavym typkum zaplatili, pak teprve taxikar nakopnul chrchlavy tuktuk a jelo se na hranice. Tam se nas v tehle nasmlouvane masinerii ujal dalsi usmevacek a nasledoval pruchod pres prisnou celnici. Pak kontrola vstupniho formulare a zdravotni kontrola (ta spocivala ve vydani papiru, ze jsme v oblasti s ptaci chripkou). Celou dobu nas doprovazel nas verny usmevavy pruvodce a zato si nakonec nechal zaplatit spropitne. No co, tak jsme je Janovi zaplatili.
Ted uz sedime na ceste busem do Siem Reapu. Cesta prijemne drnca, bez jedine zatacky, skrz rozmachana ryzova pole, pres vesnicky s domy (spis chatrcemi) lemovanymi kokosovymi palmami, bananovniky, lotosy v zaplavenych pangejtech. Mezi tim se prohani dobytek, psi, slepice a umounene deti. Zeby uz konecne jihovychodni Asie?
10.10. Bangkok
Prilet do Bangkoku prijemne prekvapil, narozdil od blitek na kijevskych zachodech, byly ty bangkokske vyzdobeny orchidejemi. Nasledovaly zmatky na letisti, jak se dostat z do mesta? Navic, docela sok, kdyz ve 4 rano bylo 26º a vlhkost, jak u dedy ve skleniku. Verka pobavila, komentujic palmy lemujici ulici: "jeeee, to je jak ve Varech na kolonade."
Bangkok je dost civilizovany, trochu mi to v ulici, kde jsme bydleli pripomelo Amstr, nevazanou atmosferou. Nalezame hostel a v dusnu usiname. Probudime se jak omraceni a odpo jedeme hledat severni autobusak, odkud jezdi autobus smer kambodzske hranice. Z hledani se stava temer celoodpoledni vylet, ale s pomoci zvlastne chodiciho typka (asi baletak?) nalezame i odbavovci okenko.
Vracime se MHD do mesta do pekneho lijaku. (Do autobusu se naskakuje, jak umite, pouze pribrzduje a plati se u prochazejiciho a zasobnikem s penezi chrasticiho konduktera.) Po navratu zbyde chvile na korzovani po turistickym bulvaru Khaosan Road, kde jsem malem zemrel pod kolama mopedu, pri fotograficke dokumentaci situace :)
Potom uz ochutnavame dobroty a pivo a hura do postele.
Jen dodam, ze ulice uzasne voni a ochutnali byste snad vsechno, co snespocetni stankari nabizeji, ale v turanu vas do nosu prasti takovej smrad na zbliti, tak chut razem prejde. Ale nakonec mlsny jazyk vyraje...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)