19.10.09 - Cesta na vychod - Sen Monorom

Brzy rano nas vyzvedla sberna dodavka u hostelu a odvezla nas na autobusak. Nasedli jsme do preklimatizovanyho autobusu a vydali se smerem na Snoul. Asi po 1,5 byla curaci pauza. Ja byl rad, protoze jsem v autobuse mrznul. Nechapu mistni, ze to snasej, mel jsem na kolenou navleceny cepice a v mikine skoro klepal zubama. U stanku se smacenymi ptacatky, tarantulemi, kobylkami a brouky jsme se seznamili s kambodzskou holkou, co s nami cestovala do Kratie. Prijemne jsme pokecali o Kambodze a na revanz o Cechach. Autobus se dal rozjel, kohame se krajinou, zatimco rodinka s urvanym miminem spokojene pochrupuje tarantule a asi v jednu vystupujeme ve Snoulu. Nastesti nam nase znamazaridila typka, co nam zjisti cestu do Sen Monoromu. Nebyt nasi kamosky, nevim co bychom si pocali,Anglictinou tu moc nevladli. Dohodli jsme se s usmudlanym machyrkem na motorce, ze nas hodi k mistu, odkud jezdi dodavky na vychod. Slozite jsme nasedli s batohama nas kutr a jen, co jsme se rozjeli, zacal brzdit, ze jsme na miste. Pri slezani ze skutru Verka zpusobila pozdvizeni celemu nastoupenemu Snoulu. Kdyz ladne prehazovala nozku zabalancovalaa jen marne lapala po me pomocne tuce a sesunula se pod karku parkujici pobliz. Mezi tim sejmula male dite. Ja jen stal a nevedel, koho driv sbirat.
Nas sofer skokem pred rozjetou dodavku zastavil vuz a dojednal pro nas cestu. Jestli cestou v dodavce na lod jsme se citili, ja sardinky v plechovce, tak ted jsme byli velrybami. Po strechu narvany cuz s osazenstvem ruzneho veku od mimin po starce se dvema bilejma tlamkama na palube se rozjel rozbitou cestou. Ta se postupne zhorsovala. Vymoly velikosti krateru byly castejsi a cim dal vetsi, ale nas ridic si pocinal mistrne. Chvilemi byl i asfalt, ale jen kousek. Pak cesta zaplula do dzungle a to uz bylo zs sama dira, luze, blato. Ani jednou jsme nemuseli tlacit, ridic si vedl fakt zkusene. Chlapek vedle me jen zamumlal, ze dnes mame stesti, ze to ubiha, jinak cestas do Sen Monoromu trva treba 9 hodin.
Mezi tim se raz krajiny zmenil, dzungle zcela ustoupila hornatemu terenu s borovicemi porostlymi pahorky. Vyhled siroko daleko, skoro Jizerky. Po neuveritelnych 3 hodinach sezeni na pul zadku jsme dorazili do S.M. Nase nejcernejsi predstavy o par chysich nekde vedle stoky nasetsti zustali nenaplneny. Upravene, temer evropske domkypodel cestybudi dojem letoviska. Krasa, cistota, prijemni lide. Bydlime ve vile z dob francouzske kolonizace (aspon tak vypada). Ted usineame po vyborne veceri pod moskytierou a tesime se na zitrejsi vylet na slonim hrbete...